Czyj jestem?

Czyj jestem?

Czyj jestem?
Ja jestem pluch i płotów
i traw, traw skłonionych deszczem
i jasnych pieśni bez klekotu
i tęsknic, pieśni dreszczy.

Czyj jestem?
Ja jestem rzeczy małych,
obłych i bez krawędzi,
i zwierząt, gdy łby pozwieszały,
i mroku, gdy wciąż pędzi.

Czyj jestem?
ja jestem mego lęku,
co bierze w palce mnie świetliste,
króliczka, który swego węchu
szuka w ogrodach mglistych.

Czyj jestem?
Ja jestem tych owoców,
co lgną ku śmierci z zim surowych
jestem miłości nie po drodze,
za miąższ robakom przydzielony.
 
 
 
przeł. T. M. Larczyński
 
 
 
Čí jsem?
 
 
Čí jsem? 
 
Jsem plískanic a plotů
a trav, trav deštěm skloněných
a jasných písní bez klokotu
a touhy, jež je v nich. 

Čí jsem?
Jsem malých oblých věcí,
jež nepoznaly hran,
jsem zvířátek, když hlavu věsí,
a mraku, když je potrhán.
 
 
Čí jsem?
Jsem bázně, jež mne bere
do prstů průsvitných,
králíčka na zahradě šeré,
jenž zkouší si svůj čich.

Čí jsem?
Jsem zimy tvrdé plodům
a smrti, chce-li čas,
jsem lásky, s níž se míjím o dům,
dán za jablka červům napospas.